I starý pes se dá naučit novým kouskům

Často slýchám dotazy typu „a mohu Váš elektronický obojek použít i na staršího psa“? A proč by ne? I starší pes, podotýkám cvičený, moc dobře ví, co po něm chcete, když na něho voláte „ke mně“, jen se mu teď zrovna nechce přiběhnout, protože má v merku něco lákavějšího……

Už téměř rok s námi bydlí také 8letý zlatý retrívr Šaryk, kterého jsem v podstatě zdědila po mém dědovi. Pes je to sice krásný a ve štěněčích letech jsme se mu při občasných návštěvách prarodičů snažili nějaký ten výcvik dopřát, ale jak už to tak u starších majitelů bývá, pes byl doma králem, spal na gauči a z povelů uměl tak leda „na“. Na vodítku se s dědou vždy přetahovali, kdo má větší sílu a co teprve, když se mu podařilo proklouznout nepozorovaně za plot, na žádné volání ani nezareagoval.

Problém nastal hned při jeho přemístění. Jelikož nebyl zvyklý na jízdu v autě a při pokusu o naložení do auta byl agresivní, bylo tedy nutné přestěhovat ho pěšky. Naštěstí jsme museli ujít „pouze 15 km“, což mu nečinilo žádné potíže. O tom, že není Šaryk moc socializovaný a zvyklý poslouchat, jsme věděli již delší dobu, protože s ním byl problém prakticky v čemkoliv (očkování, nasazení nového obojku, česání,….), na vše reagoval výhružným vrčením. Zpočátku jsme ho tedy nenechávali o samotě ani s dětmi a snažili se nepřivádět ho do situací, ze kterých byl zmatený a měl z nich strach.

Po nějakou dobu jsme se mu snažili poskytnout hlavně dostatek svého času, trpělivosti  a pohybu na procházkách, začínal získávat větší důvěru a na neznámé podněty přestal reagovat agresí. A jelikož jsme ho nechtěli nechat při venčení odkázaného na stopovací šňůře, do které jsme se neustále zamotávali, začal náš výcvik pomocí elektronického obojku. Nejdříve ho nosil na každé vycházce, avšak vypnutý. Zhruba po čtrnácti dnech začal nosit obojek již zapnutý a při povelu „ke mně“ jsme vždy do obojku vyslali zvukový přivolávací signál. Pokud se zadařilo a přiběhl, následovala pochvala a odměna. Takto jsme venčili zhruba další dva týdny a přivolání se stále zlepšovalo. Přišel čas, seznámit se s korekčními impulsy. Když tedy po povelu „ke mně“, doprovázeným zvukovým signálem nepřicházela stále adekvátní reakce, znovu jsem zavolala „ke mně“ a od stupně č. 1 pomalu přidávala korekční impuls až na úroveň, kde Šaryk zareagoval otočením hlavy „co se děje“ a přiběhl ke mně. Při další procházce, když nám cestu náhle zkřížila srnka, jsem musela na impulsu ještě o dvě úrovně přidat, ale reakce byla okamžitá a Šaryk ihned nechal srnku běžet a byl u mě.

Uběhlo šest měsíců, kdy jsme s elektronickým obojkem začali přivolání upevňovat a Šaryk se změnil k nepoznání. Venčíme BEZ vodítka, úplně na volno, korekční impuls jsem musela za celou dobu vyslat celkem 3x! a jinak, reaguje na slovní přivolání, případně zvukový signál. Už pro nás není problém zvládat ani venčení na volno, když vyběhneme jen na krátkou vycházku – to Šaryk funguje na zapískání a to i když před námi z křoví náhle vyskočí zajíc.

Výcvikový obojek nám komunikaci velmi usnadnil a z nevyzpytatelného psa je teď poslušný parťák na společné výlety (ovšem pěšky, s autem stále kamarád není :D).

Autorka článku: Andrea Hánělová, Dis.