Mój MONTY

Na podzim v roce 2014 jsem byla u paní Plaňanské, která založila a provozuje projekt Hope Praha určený na pomoc pejskům v nouzi. Venčila jsme zachráněnou fenku a několik pejsků určených k adopci. V té době k nim dorazila štěňata ze Slovenska a tehdy jsem poprvé uviděla Montyho; byl utlačované štěně, které se moc dopředu nehrne, spíše sedí v rohu a jen zběsile mává ocasem. Montík byl údajně vyhozen jako malinkatý na ulici v blízkosti zemědělského družstva, kde byl později chycen a odvezen do útulku Šamorín, chvíli tam pobyl a poté putoval do dočasky do Prahy. Všechna štěňata si našla svůj domov a zbyl jen Montík, jeho údajný brácha a jedna větší fenka.

Pierwszy raz w domu

Bylo mi tenkrát 17 let a rodiče mi psa dovolit nechtěli, proto jsem venčila nejen u paní Plaňanské, ale i u známých v okolí. Brala jsem domů různá štěňata kvůli socializaci, a tak jsem vzala domů i štěňátko Montíka, aby se mezi lidmi trochu rozkoukal. Tenkrát přišel domů jako první táta a psík mu přišel ohromně roztomilý, a když o pár hodin později dorazila mamka, Monty ležel vedle táty a hlavu měl položenou na jeho ruce… A bylo jí tedy jasné, že tenhle už asi zůstane. Bylo mu zhruba pět měsíců, bál se chodit venku, velkých psů, hluku, neznámých lidí, aut, vůbec si neuměl hrát a zkrátka všechno to bylo velice nejisté. Z větších psů se několikrát počůral strachy, a proto jsem ho začala pravidelně venčit s fenkou zlatého retrívra, kterou jsem již pár let venčila. Nijak cíleně jsem je nenutila si hrát nebo spolu něco dělat, prostě jsme jen chodili, já dělala jakoby nic a hry přišly postupně samy. Během pár týdnů byl st

Jak pokonaliśmy paniczny strach przed samotnością

Největší problém, který jsem s ním ale měla, byl panický strach ze samoty. Nejprve Montík devastoval byt a trhal věci, které mu přišly pod nos, nepomáhaly hračky, hlavolamy, zavírání a zajišťování věcí, vždy byl o krok napřed. Nejhorší škodu, jež má na kontě, je překousaný přívod k pračce a vytopený byt včetně bytu sousedů pod námi. Když povyrostl, přestal ničit věci (už asi ani neměl co), ale pro změnu začal žalostně výt a štěkat, když musel být doma sám. Nepomáhalo nic, měl moje oblečení, aby cítil pach, puštěné rádio, zkoušeli jsme postupně odcházet na chvíli jako u štěňátek, ale někde ho zavřít byl zkrátka konec. Sousedé již tenkrát ztráceli trpělivost a velice nepříjemně si stěžovali. Pro mne to bylo x hodin prosezených na schodech o pár pater níž a sledování, kdy štěká a kdy ne. Po obrovských obavách, sebezapření a konzultacích jsem nakonec pořídila protištěkací obojek Dogtrace – za mě nejlepš

Jak się dzisiaj miewa Monty?

Dnes je Monty naprosto bezproblémový pes zvyklý na vše, na co si teď vzpomenu. Jediné, na co dávám pozor, jsou ostatní psi. Někteří psí samci se mu ne úplně líbí, nebo je nejistý, když k němu třeba veliký cizí pes zblízka čuchá – to pak reaguje ceněním zubů. Nebo když potkáme psa, který na něho vrčí, to pak jde i do souboje. Proto automaticky sleduji, kde se jaký pes pohybuje, a hlídám si ho. Má však stoprocentní přivolání, proto ho mohu mít kdekoli bez problému na volno a v případě, že vidím cizího psa, volám ho k noze (nebo dávám na vodítko) a pouštím až ve chvíli, kdy buď pes přejde, nebo se s majitelem dohodneme, že je necháme si pohrát. Od fenek si Montík nechá skákat po hlavě.

Nauka nie musi być torturą! Ale zmagaliśmy się z aportowaniem...

Věnujeme se sportovní kynologii (poslušnost, obrany a stopy). Zkoušek máme zatím složeno pět, z toho jedna zahrnovala i stopování. V obraně Montík tolik nevyniká, a i když udělal již obrovský pokrok, na zkoušku to zatím ještě nebylo. Nejtěžší pro něj bylo soustředit se na mne a výcvik mezi ostatními psy, s tím měl problém, když jsme nastoupili na cvičák, během tří měsíců cvičení ve skupině se to ale změnilo o sto procent. Co se cviků týče, byl pro nás nejtěžší aport. Montík nechtěl držet dřevěnou činku, vůbec ho nezajímala. Nakonec pomocí her, vlastní vyrobené dřevěné činky (byla lehčí a nenalakovaná) a zařazení aportu do běžného venčení se ale i tohle změnilo a dnes už Monty přinese i nalakovanou činku. Nejlépe mu šly asi všechny triky a cviky, které zahrnují skákání v jakékoli podobě. Skákání je pro něho naprostý top a úplně ho miluje, takže ať už se jednalo o skákání přes překážky či výskok do ná

Monty też wiele mnie nauczył

Díky Montymu jsem začala chodit na cvičák a doopravdy cvičit, věnovat se různým psím sportům a aktivitám. Monty mě tedy vlastně přivedl ke kynologii jako takové, díky němu ji dnes i studuji a chtěla bych se jí věnovat třeba i v profesním životě, to ale samozřejmě ukáže až čas. Naučil mě rozumět zvířatům o hodně více, než tomu bylo dříve, a i přesto je neustále co se učit. Cvičit ho nebylo a není úplně jednoduché, když pominu všechny problémy způsobené jeho minulostí. Je to však velmi inteligentní pes, díky výcviku získal sebevědomí a naučil se nad věcmi přemýšlet, což pro výcvik nemusí být vždy úplně žádoucí. Mě však neuvěřitelně baví pozorovat a zkoumat, jak vlastně přemýšlí a co je v určitých situacích schopen vymyslet, někdy je to opravdu úsměvné. Než si vezmete psa z útulku Lidem se zájmem o adopci pejska určitě doporučuji velmi dobře promyslet své možnosti, prostředky, nároky a volný čas. Pokud je

Markéta Děkanová
Zdjęcie,
J. Plaňanská, M. Jakubová